Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Odpusť mi, prosím 5. kapitola

Foto UH2

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Odpusť mi, prosím 5. kapitola Tento díleček je celý z pohledu Alice. Moc Vám děkuji za komentáře a zase Vás o ně znovu prosím žádám. Moc děkuji Vaše NessCullen :D

05.01.2010 (16:45) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4658×

Pohled Alice Cullenové

Bydlíme teď v Deneli. Už  nejsme rodina jaká jsme kdysi byla. Už to není jako dřív. Už mě nebaví neustále nakupovat a je mi skoro jedno, kdo v čem chodí. Esme se ponořila do práce a čím více pracuje a pracuje a Carlisl jak by smet. Rosalie ta už se tolik nedívá na svůj odraz do zrcadla. Její manžel Emmet se skoro už nesměje a nedělá si z nikoho a z ničeho legraci.Jasper často odchází ven, protože nedokáže snést tíhu našich citů, i když se snažil ze začátku ovlivnit naše city k šťastným pocitům, tak to stejně nepomáhalo a po měsíci to stejně vzdal. A můj naivní bratr, který to  vše  způsobil. Ten od nás často odchází. Skoro se u nás nezdrží a když nás svoji návštěvou poctí, tak je zavřený v pokoji a vůbec nekomunikuje. Je chodící troska. Troska, která jen přežívá a  čeká na smrt. Pohled na něho je mučivý. Oči podlité krví, špinavé oblečení  a fialové kruhy pod očima, protože už skoro nechodí na lov. Kdyby ji ten blbeček tenkrát neopouštěl. Miloval ji a ona jeho, tak proč?  Ona byla ochotná se všeho vzdát jen, aby mohla být s ním. Rodiny, přátel a lidského života.

Kdo by řekl, že si Bellu všichni tak zamilujeme. Bellu, která nám všem změnila naše života. V naší existenci nám vše změnila. Naši nemotornou sestřičku. A nejhorší na tom všem je, že jsem se nemohla ani před těmi třemi měsíci s ní rozloučit. Prostě jsem museli odjet. Prý čistý řez bude nejlepší. Že časem zapomene, protože je člověk. Prý jsme pro ni jenom nebezpečí. Kdo by se nebál sedmi upírů pohromadě? Ale nikdo z nás by Belle neublížil. Ba naopak by ji chránil a kdyby to bylo nutné, tak  bych já osobně i svůj věčný život pro ni dala.  Jedno mu nesmím mít, ale zazlé. Chtěl, aby Bella žila normální život. Ale jde žít normální život. Potom,co vše zažila a když se z nás stala rodina. Prostě Bella bude v našich srdcích navždy.

„Alice! Pojď už, nebi přijedeme pozdě.“ Řval na mě Emmet z auta. Rychle jsem tedy posbírala věci do školy a šla do auta, když v tom přišla vize. Bella stojí vedle dvou rakvích a pláče. Kolem ní jsou lidé. Všichni v černém oblečení. Vedle rakví jsou dvě fotografie. Jeden muž a jedna žena.  Fotografie Charlieho a René.

„Proboha.“ Zašeptala jsem, když vize skončila.

„Co se děje lásko?“ zeptal se mě vyděšeně Jasper.

„Bellini rodiče jsou … jsou … jsou mrtví.“ Jasper ztuhnul. Musíme jet za Bellou na pohřeb.

„Musíme jet na ten pohřeb. Bella si to zaslouží.“ Bála jsem se, že Jasper nebude souhlasit, ale přikývnul na souhlas.

„Měli bychom to jít říct ostatním,aby si zařídili volna.“

„Dobře Jaspere. Ale co Edward? Co s ním?“

„Lásko, ať to rozhodne Carlisl.“ Do pokoje nám vtrnul rozzuřený Emmet, ale když nás uviděl, tak zkameněl jako před chvíli Jasper.

„Co se děje?“ zeptal se nás vyděšeně. A za ním se objevila Rosalie s kamenným výrazem.

Hned jsem to na něho vyhrkla:

„Belliny rodiče zemřeli a já s Jasperem si myslíme, že bychom měli zajet na jejich pohřeb. Uctít jejich památku. Tohle si Bella zaslouží.

„Chudák Bella.“ Poprvé jsem uslyšela za svoji existenci Rosalii litovat Bellu.

„Máte pravdu.“ Oznámil nám Emmet a šli jsme to říct Carlislovi a Esme. Všichni jsme se shodli na tom, že pojedeme do Forks na pohřeb. Ale pod jednou podmínkou. Bella o nás nesmí vědět. Tato podmínka  mě bodla do srdce. Protože zase ten pitomeček ji slíbil, že se již nikdy do života nepřipleteme.  Nakonec to šel Carlisl říct Edwardovi, který nás včera poctil svoji návštěvou.  Když mu to Carlisl řekl, že jedeme do Forks, tak nás všechny seřval a poslal do zadní části těla. V překladu. Za tři dny jsme se vydali do Forks na pohřeb.

Bylo tam nesčetně lidí. Bella celý obřad proplakala. Bylo mi ji tak strašně líto. Už kromě nikoho kromě Phila nemá. Chtěla jsem za ní a obejmout mi, ale nemohla jsem. Nemohla jsem a  to mi trhalo moje kamenné srdce. Lidé, co se přišli rozloučit s Charliem a René už odcházeli a my jsme pořád stáli v povzdáli pod stromy a litovali jsme Bellu, která byla opravdu na dně. Pomalu se začala zvedat z chladné země a chystala se odejít, když v tom si nás všimla. Dívala jsem se jí do jejich hnědých očí ve kterých byl jen smutek a smutek. Zamrkala a v tu chvíli mě ostatní táhli k autům a vydali jsem se na cestu zpět do Deneli. Jeli jsem ve třech autech každý jel se svým vyvoleným.

„Zlato.“ Jasper řídil, a tak jsem se ho opatrně ptala. Chudák musel na tom pohřbu trpět. Nechtěla bych cítit všechnu tu bolest, která tam byla.

„Copak?“ zeptal se mě.

„Mohli bychom se ještě někde zastavit?“ a udělala jsem na něho psí oči, kterým zatím nikdo neodolal.

„Můžeme .A kde?“

„U Belly doma.“ A pořád jsem ho hypnotizovala těmi psími oči.

„Alice já nevím. A proč tam chceš jet?“ podívala jsem se jak křečovitě svíral volant.

„Já ji chci nechat jen dopis. Aspoň. Prosím.“

„No dobře, ale víš že porušujeme Carlisluv příkaz?“

„Jo.“ Pípla jsem.  Jasper otočil auto a jeli jsme k Belle. Za chvíli jsme už stáli před domem. Upíří rychlostí jsem vklouzla do domu. Rychle jsem vešla do jejího pokoje a našla papír a propisku. Napsala jsem ji dopis. Věděla jsem, že teď se s ní už opravdu loučím. Věděla jsem, že už se pak nebudu moc vrátit do jejího života, ale ona bude v mém srdci navždy.  Rychle jsem napsala dopis a vložila jsme ho do bílé obálky,kterou jsem nadepsala jejím jménem a položila ho na postel v pokoji. Ještě jednou jsem se rozhlídla po pokoji a zašeptala jsem:

„Sbohem moje milovaná sestřičko, ať se ti v životě daří.“ A rychle jsem opustila dům a nasedla jsem  do auta. A vyjeli jsem směrem Deneli a já věděla, že kdybych se teď otočila a podívala jsem se nazpátek, tak bych vystoupila a zůstala tady s Bellou. Ale zvládla jsem to a celou cestu domů jsme hypnotizovala cestu před sebou.

předchozí<<shrnutí>>následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Odpusť mi, prosím 5. kapitola :

 1
1. kikuska
28.06.2011 [18:14]

kikuskaTo od Alice je veľmi pekné, ale naozaj neviem, čo si teraz Bella počne. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře